Crohnova choroba postihuje celou trávicí trubici od úst po konečník. Avšak postižení v ústech a jícnu je vzácné a je popsáno jen u několika málo případů ve světě. Nejčastěji je popisována tato choroba v oblasti napojení tenkého střeva na tlusté (ileocekální oblast), neboli na konci tenkého střeva (terminální ileum). První případy byly popsány jako ileitis terminalis – zánět konečné části tenkého střeva. Později se začalo zjištovat, že asi u 20% pacientů je postiženo pouze tenké střevo, z 20% zase pouze tlusté střevo a dalších 30% je postiženo na obou částech střev. Ve 30% je postižen samostatně konečník. Typické pro Crohnovu chorobu je, že postihuje vždy pouze určitý úsek tenkého či tlustého střeva, úseky mezi jednotlivými nemocnými oblastmi mohou být zcela zdravé (tím se mimo jiné liší od ulcerózní kolitidy).
Pro Crohna je také typické, že zánět postihuje střevo do hloubky v celé šířce střevní stěny, a proto je zde sklon ke tvorbě píštělí a abscesů (opět odlišnost od ulcerózní kolitidy). Píštěle jsou spojky mezi střevem a dalšími orgány, mohou spojovat jednotlivé střevní kličky mezi sebou, střevo na kůži, močový měchýř či pochvu. Absces je dutina vyplněná hnisem, která může vznikat v celém těle, nejčastěji však mezi střevními kličkami, v břišní dutině, okolo konečníku. Dále např. abscesy v hýžďovém svalstvu nebo ve stěně břišní mohou být prvními příznaky Crohnovy choroby. Vzhledem k tomu, že zánět prochází celou střevní stěnu a má po léčbě sklon k jizvení, dochází ke zúžení střeva (stenosa) nebo k úplné neprůchodnosti střevní. Postižené střevní kličky mají tendenci se spojovat, čímž vznikají srůsty mezi jednotlivými střevními úseky a tím další možnosti zúžení.

crohnova choroba tlustého střeva

crohnova choroba tlustého střeva

 

crohnova choroba dvanáctníku

crohnova choroba dvanáctníku